Spánková obrna
Současně s nástupem snů totiž dochází k poklesu svalového napětí (ve spánkových laboratořích se zjišťuje pomoci elektrod umístěných pod bradou), který je tak výrazný, že lze hovořit o "spánkové obrně". Sporadicky se sice snícímu člověku mohou pohnout jeden či dva prsty na ruce nebo noze, ale v celkovém měřítku není během REM spánku schopen žádného většího pohybu.
Někteří lidé mají to "štěstí", že stav obrny mlhavě zažívají ještě během prvních okamžiků po probuzení uprostřed snu. (Objevily se názory, že právě spánková obrna je odpovědná za vznik děsivých snů, v nichž se snažíme utéct, ale nemůžeme se hnout z místa.) Většinou se však normální svalové napětí obnoví dříve, než se ze spánku probereme natolik, abychom mohli jeho pokles zaregistrovat. Jednou z mála výjimek z tohoto pravidla jsou náhlé záchvaty spánkové obrny, kterými trpí osoby postiženě narkolepsií.
Narkolepsie je neurologická porucha, která se projevuje zvýšenou spavostí; narkoleptikům hrozí, že usnou dokonce i při práci či při řízení auta. Většina z nich je proto zcela odkázána na povzbuzující prostředky. Kromě toho však mohou trpět i řadou dalších příznaků, které je možné vysvětlit pouze tehdy, budeme-li se na ně dívat jako na roztříštěné epizody REM spánku. Nejhoršími jsou pro narkoleptiky okamžiky bezprostředně po usnutí nebo těsně před probuzením, protože v těchto chvílích se jim už (respektive ještě) zdají sny, přestože jsou plně při vědomí. Na rozhraní spánku a bdění proto mohou zažívat mimořádně živé halucinace označované jako hypnogogické klamy.
U některých narkoleptiků se stává, že zcela ochrnutí, a přitom při vědomí musejí v posteli ležet někdy i více než deset minut. Patrně nejpozoruhodnější je, že záchvat obrny je může postihnout i během nějaké běžné činnosti a dokonce i ve stoje. Vyvolávajícími podněty mohou být i tak všední situace jako intenzivnější vyjádření emocí nebo hlasitý smích. K léčbě narkolepsie se používají látky, které napodobují působení mediátorů nebo s nimi reagují, ale její přesná příčina není známa.)
Zdroj: Jay Ingram - Cesta za tajemstvím mozku, nakladatelství Oldag
Komentáře
také trpím touto nepříjemností.. Zacalo to u mně v puberte a tehdy jsem z toho byla nesmirne vydesena. Stav se u mně projevoval tim, ze jsem byla jakoby probuzena, ale telo spalo :-) nevim jak to jinak vysvetlit, pritom jsem mela velice neprijemne a desive halucinace a trvalo dlouho, nez se mi podarilo se pohnout a probudit..kdyz se mi to podari, tak citim, jak mi odezniva ztuhnuti celeho tela..hlavne v prstech. Nicmene jsem se sverila asi v 16 letech sestre a zjistily jsme, ze to zna z vlastni zkusenosti taky. Potom jsem se o tom bavila s mamkou, ktera to moc nedovedla pochopit .. rozhovor poslouchal i otec, ktery jen tak mimochodem rekl, ze to mel driv taky. Takze se jedna o dedicnou zalezitost. Zmirneni potizi u mě: 1.spat co nejmin, pokud se prespim, tak nastane tento stav, 2. vyhybat se stresovym faktorum.. napr. pred rozvodem, kdyz me muj drahy chot zmlatil a byla jsem v depresich, tak jsem protrpela nekolik noci a mela jsem to nepretrzite vzdycky hned po usnuti..fakt bych to nikomu neprala.
První věc, které se musí člověk zbavit, je strach...Dulezite je nepanikarit a uvedomit si, ze se nemuze nic stat. Pokud mate pocit, jako by okolo vas bylo neco ceho se bojite, proste reknete vsem tem osklivym prozitkum: nebojim se vas!!! Ja to udelal a od te doby me opravdu strach presel.
Vibrace, ktere stav doprovazeji sice neustanou, ale strach by mel zmizet. Z mych zazitku, mohu rict, ze stav spankove obrny je branou do sveta zivych snu. Bude to chtit chvili treninku, ale po par pokusech je mozne jakoby opustit nehybne telo.
Kazdy, kdo s.o. prozil vi, že nejde hybat zadnou casti tela. Proto je zbytecne, snazit se jakkoliv pohnout, jako to delame v beznem zivote. Z tela se muzeme "dostat", pokud se jakoby vytocime pohybem okolo sve osy, jako bychom se chteli zkulit z postele. Nekomu dokonce staci pomyslet na to, ze chce telo opustit a je to. Neni to uplne snadne, mne se to bez problemu povedlo asi tak na paty pokus.
Pokud se dostanete az sem, meli byste se nachazet ve stejne mistnosti jako lezite, ale jako by mimo sve telo. Strach a vibrace jsou pryc. Nyni jste pri plnem vedomi uprostred ziveho snu, muzete se na povel vznaset, prochazet predmetmi, proste cokoli.
Tento stav patrne nevydrzi prilis dlouho, ja si sen uzival tak max. 5 minut snoveho casu.
Na zaver chci poznamenat, ze stavy s.o. prozivam od 10let od svych 18ti. Poslední rok cim dal mene. Myslim, ze se nejedna o nemoc, protoze v literature se pise o tom, ze stavy s.o. postihuji nejcesteji lidi priblizne mezi 20-30ti lety, pak by mely postupne prestavat.
nemožnost pohybu jsem měl párkrát... doplazil jsem se až do vedlejší místnosti ve snaze křičet u ložnoice rodičů - vždycky začínám zpátky na posteli - 3-4x
jindy normálně chodím a je to živej sen... nevidím v tom rozdíl.. podle toho co tu píšete chápu že jste normálně vzhůru... to já 100% nejsem... protože pak mě třeba moje přít. vzbudí a má na hrudi kočku (nemáme kočku). Musim pátrat proč to ještě neni realita (že by mě vzbudila a já propadl zase do nějakejch bdělejch halucinací vylučuju... ptám se jí pokolikátý mě budí - když už vim že je to doopravdy 100%)
tak jsem se chtěl zeptat jestli to SO je, nebo jestli někdo z vás při pátrání po vašich problémech potkal něco... co by mohlo bejt moje. Bojim se usnout jenom v tom strachu po probuzení... oči jezděj sem tam, klížej se a já propadám, dlouho vzhůru se neudržim.
Když mě budí ráno do práce, normálně jí řeknu "já teď nemůžu šéf mi řekl že dneska nemusim chodit (ve snu). Ráno jsem přejete a silně dezorientovanej. MOzek nabíhá pomalu.
Organismus - krom tabáku delší dobunetoxikovaný... v minulosti několikrát poskvrněný... Chodit spát se nebojim, nevidim v tom problém pokud můžu naspat 12-14 hodin (což nemůžu)
(nechápu čeho se bát... pocity jsou hnusný ale snad vám dojde po 30ti zkušenostech... že to vždycky končí ráno a dobře)
)DÍKY - SNAD TO TU JEŠTĚ ŽIJE(
nemožnost pohybu jsem měl párkrát... doplazil jsem se až do vedlejší místnosti ve snaze křičet u ložnoice rodičů - vždycky začínám zpátky na posteli - 3-4x
jindy normálně chodím a je to živej sen... nevidím v tom rozdíl.. podle toho co tu píšete chápu že jste normálně vzhůru... to já 100% nejsem... protože pak mě třeba moje přít. vzbudí a má na hrudi kočku (nemáme kočku). Musim pátrat proč to ještě neni realita (že by mě vzbudila a já propadl zase do nějakejch bdělejch halucinací vylučuju... ptám se jí pokolikátý mě budí - když už vim že je to doopravdy 100%)
tak jsem se chtěl zeptat jestli to SO je, nebo jestli někdo z vás při pátrání po vašich problémech potkal něco... co by mohlo bejt moje. Bojim se usnout jenom v tom strachu po probuzení... oči jezděj sem tam, klížej se a já propadám, dlouho vzhůru se neudržim.
Když mě budí ráno do práce, normálně jí řeknu "já teď nemůžu šéf mi řekl že dneska nemusim chodit (ve snu). Ráno jsem přejete a silně dezorientovanej. MOzek nabíhá pomalu.
Organismus - krom tabáku delší dobunetoxikovaný... v minulosti několikrát poskvrněný... Chodit spát se nebojim, nevidim v tom problém pokud můžu naspat 12-14 hodin (což nemůžu)
(nechápu čeho se bát... pocity jsou hnusný ale snad vám dojde po 30ti zkušenostech... že to vždycky končí ráno a dobře)
)DÍKY - SNAD TO TU JEŠTĚ ŽIJE(
Po nejake dobe se konecne nejak probudim.
Jestli mi neco pomohlo je myslim nepit pred spanim alkohol..nejdriv jsem myslel ze se jedna o spankovou apnoe - na to myslim existuje vysetreni ve spankove laboratori.
alkohol nepiju
Postupem času jsem se také pokusila s tím bojovat, protože strach jsem měla samozřejmě také. Zprvu jsem se snažila vědomě se uklidňovat dechem, abych zmírnila tlukot srdce ze strachu, protože jsem si vždycky myslela, že mi bouchne.
Snaha pohnout konečky prstů taky může na několikátý pokus vyjít a manželovi jsem řekla, kdyby slyšel, že zrychleně dýchá, ať mě vzbudí.
Pak jsem to také začala využívat k tomu, abych se dostala ze svého těla a začala to brát positivně.
Světlo (jako v tunelu) jsem také viděla, bylo to nádherné a do toho nádherná hudbak, no fakt nepozemské. Ale všechno je to realita. Těším se na vaše další zážitky, nemějte strach, vaše tělo se pohnout nemůže, ale duše ano :-)
- Odpovědět
Pošli odkaz