Kouzelný princ nepřijde aneb Jak zřetelně komunikovat
Člověk má někdy dojem, že taková žena komunikuje pouze a především proto, aby se z úst svého partnera dozvěděla, co si o ní myslí. Když se žena takto usídlí ve středu života a komunikace svého muže, vyjadřuje její chování narcistické trauma, které může bránit vzájemné úctě. Je plně legitimní slyšet od toho druhého, co k vám cítí, ale proč se ho nezeptat přímo: "Ráda bych znala tvé skutečné city ke mně." Nebo: "Mám zapotřebí slyšet, co si o mně myslíš." Když už je však jednou otázka položena, měl by být člověk připraven i na to, že vyslechne odpověď (a to i negativní) a vyvodí z ní patřičné důsledky.
Navzdory snadnosti, s níž ženy navigují v citových vodách, je pro ně často obtížné jasně komunikovat. 0 svých frustracích hovoří otevřeně mezi sebou, ale před mužem je to něco jiného. Dokud se nad svým chováním nezamyslí, lze očekávat, že jejich nevyřčená očekávání vyvolají tlak, kletý povede k mužovu útěku. Dva lidé spolu nemohou vést plodnou komunikaci, jestliže nevyvinou úsilí, aby za city a frustracemi pochopili skryté potřeby, pojmenovali je a vyjádřili ve formě reálných požadavků.
Žena musí pochopit, a muž samozřejmě také, že kouzelný partner, který sestoupí z nebe a dovtípí se, jaké jsou její (nebo jeho) potřeby, a reaguje na ně ještě dřív, než jsou vyřčeny, neexistuje. Kouzelný princ nikdy nepřijde. Je to jen postava z pohádek, vypovídající o vnitřní blaženosti, ale má jen málo společného se skutečnými muži.
Totéž platí pro oblast sexu. Většinu žen odpuzuje, že s nimi partner jedná jako se sexuálním zbožím, a zaníceně si na to stěžují. Když však mužova touha ochabne, začnou ženy pociťovat, že už o ně partner nestojí, a pokládají si otázky o životnosti jejich spojení.
Toto je jen další příklad ambivalence, která tak komplikuje partnerské soužití. Zde se více než kde jinde vyplatí otevřeně vyjádřit své touhy. Účinkuje to lépe než nářky, které u muže vedou k opakovaným selháním. Nářky komplikují milostný vztah a nakonec muže úplně odradí. Je však zřejmé, že sdělit to, co člověk cítí, je pro muže ještě těžší než pro ženy.
Dokud si žena nepřizná, že mužský svět je zásadně rozdílný, brání rovnoprávnému vztahu se svým partnerem, o který tolik usiluje. Proč nepřijmout muže v jeho odlišnosti? Je-li obecně pravda, že muži jsou spíše racionální, zatímco ženy spíše instinktivní, proč toho nevyužít jako základny k vzájemnému obohacení? Mužský rozum často dokáže okořenit ženské poryvy citů nezbytnou špetkou relativity. Proč se spíš nezasmát než se kvůli tomu urazit?
Zdroj: Guy Corneau - Anatomie lásky, Portál
A co vy na to ???
Komentáře
no myslim,ze jsem se rozpovidala dost....mozna se mnou nebudete souhlasit ...a nekdo mozna ano ..ale je to pouze nazor 27-lete holky ...myslim ,ze kazdy ma pravo na nazor ..a take si myslim ,ze kazdy ma v necem pravdu
Muzu rici jedine : Ze stoprocentni jistotou zustanete sam a zjistite ze SEBEOBETOVANI TOHOTO DRUHU NEFUNGUJE. / ledaze ono samo by bylo vasim cilem,
Na milost by Vas snad vzali az kdyby jim vyschly nove citove a financni fondy.
Zkuste byt trochu sobec a pro zmenu malicko zacit myslet na sebe!
J
Věta: "Ráda bych znala tvé skutečné city ke mně" je směšná. City se dají poznat jinak. Znám muže, který velmi často sděloval, jak svou ženu miluje, ale měl neustále jinou. Pouze slova nejsou nic.
Snažila jsem jej pochopit a přišla jsem na důvod: Nedokáže druhého člověka vidět, jako byl jeho přítel, ale jakmile má třeba jiný názor (o kterém by se dalo pohovořit a dojít uspokojivého výsledku pro obě strany) začne vidět druhého jako svého nepřítele. A proti nepříteli bojuje. Beruška v prvním příspěvku je na tom asi stejně. Také u nás funguje to, že partner jedná jen za sebe.
Příčina? I tu znám. Hysterická a despotická matka v jeho dětství. Bojovala proti všem. Syn - stejné geny, nedostupný jiný vzor chování. Já vím, co partner dělá špatně a vím, co tím ztrácí. Ale sám na sobě neumí zapracovat. Vysvětlení o tom, že nejsem nepřítel nerozumí, nebo nebere. Knihu ani článek o komunikaci by si nikdy nepřečetl.
Jsem unavená tím, jak pořád vydávám marně energii na vylepšení ve vztahu jen já. To mám odehnat tátu od dětí? Říct si: svým chováním ztratil rodinu? To přeci není řešení.
Jak má chlap vědět, co jeho přítelkyni schází, vadí, dělá dobře, když neřekne ani bůůů a rovnou vztah ukončí bez jediného slova.Nebo maximálně pronese:
"Vždyť jsem to říkala". :-)))
AŤ ŽIJE KOMUNIKACE!!!
Slečna (paní) "Petra1974" napsala celkem smutný příběh a nemyslím si, že by se zachovala nějak necitlivě, pokud ovšem manžela doopravdy zřetelně upozornila na možné následky z neakceptování požadavků.Jesliže je jeden hluchej a nebere v potaz "výstrahy" partnera, jeho mínus.
Panu Stanislavovi můžu vzkázat jen tolik, že není sám, komu se stala podobná věc a s politováním musím konstatovat, že na tento styl jednání jsou ženy expertky. Totální destrukce několikaletého vztahu (ze dne na den) s absolutně chladnou hlavou.
Nechápu čím to může být dáno, ale žena si na muži vždy najde nějakou chybu (nedej bože přímo důvod k rozvodu).
Ne, nejsem pesimista, to je krutá realita.
Zkrátka trefné heslo ze SouthParku
Ponúknuť žene seba ako stroskotanca, ktorý sa pred veriteµmi plazí kanálmi má od princa dosť ďaleko. Na to babu nezbalíš. Žena túto situáciu zvládla omnoho lepšie.
nez se vzajemne obvinovat, bylo by dobre se snazit alespon vzajemne se pochopit.
Už dávno jsem přišla na to, že muži jsou jiní než ženy, ale nestačí se jen do nich vcítit v ten či onen moment, k tomu abychom pochopili proč se v dané situaci chovají způsobem, který nám připadá zvláštní je důležité znát souvislosti. Je to občas cesta plna nepochopení a překážek.Ale jde to. Je ovšem smutné, když se Vám to podaří, ale přijdete na to, že nepochopil partner Vás....Marná snaha, když je na to jeden...
- Odpovědět
Pošli odkaz