Vyrovnaná samota
Vyrovnaná samota umožňuje žít podle rytmu našeho těla a ducha, v tichostí, nehlučně a bez zbytečných slov.
Umožňuje nám se bezcílně procházet, rozhodovat se, aniž bychom se museli za své jednání zodpovídat nebo se ospravedlňovat; umožňuje nám hýčkat se bez pocitu viny.
Vyrovnaná samota zvyšuje schopnost milovat druhé bez citové závislosti. Vede k tomu, že můžeme být s druhými lidmi a přitom zůstávat sami sebou bez zbytečných ústupků a že s nimi můžeme sdílet své nadšení, nové představy, objevy a radost ze života.
Zdroj: Nezačínejte stárnout - Marie - Paule Dessaintová, nakl. Portál
Komentáře
Je to normální. Když vám to vyhovuje. Já ještě už dávno nesleduji zprávy. Jsem vyrovnaná, stačí mi má rodina.
Po 25 letem manzelstvi nasledoval rozvod (velmi traumatizujici zalezitost).
Po rozvodu jsem mela par znamosti s muzi, ale nevedlo to nikam nez k tomu, ze jsem byla zklamana znova a znova.
Pritelkyne mne poradila abych se "vykaslala" na muze a byla chvili sama (sebou).
Po velkem zklamani jsem ji poslechla a na samotu jsem si zvykla a musim se priznat, ze mi je velmi DOBRE.
Nasla jsem v sobe klid a mir, o ktery mne nikdo nepripravuje, nikdo mne nemanipuluje atd.
Kdyz mam potrebu byt mezi lidmi jdu ven, do nakupniho strediska a to mi pripomene, proc jsem se rozhodla byt sama.
Samota se stala pro mne ne trestem, ale vysvobozenim a sebepoznanim.
Muj domaci pritel je siamsky kocourek a verte mi, byla to ta nejlepsi volba.
Lucko, to ze se stranis kolektivu neni nic nenormalniho. Nekdy je lepe od lidi dal, a pozorovat "cvrkot z povzdali".
Lide (neboli kolektiv) dokazou cloveku casto
pekne ublizit.
V zivote je to asi tak, ze nekomu vetsi kolektiv vyhovuje a nekomu ne.
Nekomu dela primo dobre kdyz si zdrbne s kamaradkami, pomluvi sousedku,,, ci kolegyni,
tito citove oplosteli lide mne nevyhovuji a tobe Lucko asi taky ne.
Clovek muze najit pratele napr. v literature.
Bohuzel, je malo takovych lidi, kteri stoji za to mit jako pratele.
Ty si pak clovek musi "pestovat" a vazit si jich.
To, ze je clovek SAMOTAR neznamena, ze je nenormalni.
Mnoho "myslitelu" bylo samotari.
Kdyz je clovek sam, ma PROSTOR k tomu, aby vice premyslel (o cemkoli).
Jinymi slovy, byt sam je pro urcite lidi lepsi, nez byt ve spatnem kolektivu. (za kazkou cenu, jen abych nekam patril).
zlom nastal teď,kdy už jsem skoro v důchodu ,děti mají svůj život a uvědomila jsem si ,že zbytek života nemůžu být o samotě,dívat se do počítače? Vstávat a nemít si s kým popovídat,poradit.......ticho v bytě....tu pravou samotu člověk pozná věkem.....a to :
Nikdy neříkej nikdy platí....
Pánové Voskovec a Werich už ve 30. letech min. století zpívali o tom, že:
Lidi na lidi jsou jako saně,
člověk na člověka jako kat,
podívejte se na ně,
musíte naříkat.
Od dětství jsem byl samotář a ani dnes na stará kolena toho nelituji.
Akorát, že až mě ruka krutá do propasti srazí,
nikdo nezapláče, že tu někdo schází.
Ale to mně bude už stejně šumafuk.
Jako introvert jsem na samotu zvyklý. Horší je žít sám mezi lidmi. A já tak žil. A teď? Víte, co my tady nejvíc chybí. Obyčejný život mezi normálními lidmi.
Jó nakonec si člověk nejvíc váží úplně obyčejných věcí. No žít obyčejný život mezi normálními lidmi bude dnes luxus.
- Odpovědět
Pošli odkaz