Partnerský mor
Například muž vyrábí hezké košíky, ale o těch se žena vyjadřuje s posměchem, protože muž není schopen doma opravit zásuvku a vymalovat byt. Na první pohled se jedná o samozřejmost: Proč nepochválit mužovy košíky, když jsou opravdu kvalitní. I ona ví, že ty košíky jsou kvalitní a hezké, ale pochvalu od ní muž neuslyší, dokud se "celý nezmění". On jí na oplátku neřekne, že jí to sluší, dokud nebude pravidelný sex. Tento jev se sice často označuje za citové vydírání, ale to by byla ta lepší varianta. Při vydírání jde alespoň o jakousi smlouvu: "Když dáš ty, dám i já." V tomto "partnerském moru" už žádná taková úmluva není možná. Partneři nemají odpověď na otázku: "Co by musel partner udělat, abyste byla schopna ocenit jeho košíky, resp. pochválit její hezký vzhled?" Tuto patologii tedy už nevysvětlují zákony sociální směny, ale spíše probíraný zákon vyrovnání frustrace. "Nepohladím tě, nepochválím tě, dokud se já budu cítit nešťastný. Nemůžeš být šťastnější než já." Netřeba zdůrazňovat, že i když se jedná o přirozenou a zákonitou obrannou reakci, vede tento postoj do pekel.
Partnerský mor provází zbytnělý pocit nároku, který je vedlejším produktem manipulativního myšlení. Tuto situaci můžeme ilustrovat příkladem muže, který si koupil auto. Čekal, že bude jezdit 200 km/h, ale ono jezdí jen 50. Je pochopitelně naštvaný a nejrůznějšími technikami se z něho snaží vymámit alespoň 100. Nejde to, ono opravdu nejede víc než těch 50 km/h. Muž tedy do něj přestane lít olej, mýt jej a udržovat. Je naprosto pochopitelné, že na to auto má vztek, ale neudržované auto, které by mohlo jezdit 50 km/h, jezdí takto jen 20 km/h. Muž v něm sedí celý zuřivý, i městskou dopravou by jel rychleji. Vystoupit však nemůže, protože by byl vystaven nepřízni počasí, kromě toho by sám neunesl celý náklad. Tak jen bezmocně sedí, buší do volantu a pozoruje auta, která jej předjíždí rychlostí 40 km/h. Ale aby jeho auto jelo 50 km/h, potřebuje stejnou údržbu jako auto, které jezdí stovkou. Musel by mu však napřed odpustit, že nikdy nebude jezdit ani 100, natož 200 km/h. A to on nedokáže.
V takové patové situaci se nacházejí všechny páry, které ničí partnerský mor. Nenávidí svého partnera za to, že zdaleka není podle jejich představ, ale čím více jej nenávidí, tím více nenávidí i sebe a svůj život. Muž v podobenství může zvýšit rychlost svého auta na dvojnásobek, ale není schopen to udělat a raději se pomalu vleče. Stejně tak i mnohé páry by mohly vcelku uspokojivě žít, kdyby vzájemně respektovaly své reálné možnosti a nelpěly na svých nárocích. Čím větší je pocit nároku, tím menší je naděje na jeho uspokojení. Čím víc chtějí svůj život zachránit, tím více jej ztrácí.
Není naděje na záchranu takových vztahů, dokud minimálně jeden neopustí tuto zrůdnou taktiku a nezačne druhému (a celému okolí) poskytovat citovou oporu bez ohledu na to, jestli dostává něco nazpět. Požadovat nezištnou štědrost od naprosto citově vyprahlých partnerů je sice cílem snažení, ale ne uskutečnitelnou cestou. Tedy prvním praktickým krokem z patové situace bývají tvrdší metody, které u nás používal M. Plzák. Vyžadují poněkud autoritativní přístup terapeuta, který zavede rázný režim založený na pevně dané, oboustranně zavazující smlouvě. Například on bude hlídat děti dva večery v týdnu a na oplátku bude mít dvakrát v týdnu sex bez ohledu na cokoli. Od těchto smluv je pak snazší cesta k nezištné štědrosti, která je základem každého šťastného vztahu. K tématu manželských smluv naštěstí existuje bohatá literatura, u nás např. Manželská terapie od S. Kratochvíla.
Zdroj: Partneři a rozchody (nakladatelství Portál)
Komentáře
Už se ze mě stává pouhý hadrový papáček, který na vše přikyvuje a udělá vše pro toho druhého!!
Pozná to??? Cítí to???
Nezjistím to, jen se můžu sám se sebou o tom bavit, už ani nepoznám cit, mé srdce je jak kámen, celé rozpadlé.
A co ta druhá strana???
Cítí něco?? Má mě ráda?? Tak proč to dělá?? Proč ubližuje??
Proč mi říká miluj mě?? Proč mi říká nemiluj mě, budu s bývalým přítelem, ale nežárli???
Dozvídáme se pak věci, které jsou odporné, které neukazují na lásku k nám.
Láska je klam, láská je pouhé zblbnutí smyslů, láska je pech.
Proč jí cítím??? Proč mám neustálou potřebu se s ní vidět??? Proč chci být s ní???
Často jsem si kladl tyhle otázky, odpověď byla láááska, ale už jí necítím a budu ráád, když jí už neucítím, jen mě trápí a nemůžu s ní žít!!
Láska umí pohladit, ale také pěkně znetvořit svět, někdy je jak květ. Když je jaro, je nádherný, ale na podzim ztrácí sílu a ztráci krásu, shnije.
Je potřeba začít znovu??? Máme to tak nechat??
Netrápíme se, je to jen další část našeho smutného a ubohého života.
Snažíme se žít okamžikem, snažíme se abychom byly dokonalí.
Ocení to někdo??? Řekne někdo děkuji???
Jen pár lidí dokáže opravdu odměnit, ale peníze mi nechceme, mi chceme jen úsměv na tváři a vidět radost v očí, to je Naše odměna, to je Náš cíl!!!
Rádi vidíme radost, rádi tu radost tvoříme od toho tu jsme a jsme na to hrdí.
Gaga: no tohle se jen tak neda zmenit.A kdyz ten druhy neni ochotny podstopit jakohokoliv kompromisu... takze pokud nejsou deti, rychle pryc.....
Jen bych dodal k tomu příměru s autem, že by tam spíš mělo být ne že někdo čeká, že auto bude jezdit 200 km/h, ale že při předváděcí jízdě skutečně 200 km/h jezdilo.
Zrovna dneska jsem se náhodou díval na fotku manželky, jaká to byla před sedmi lety kočka a teď si neoholí ani podpaží a nepoužije ani deodorant. Mě by vůbec nevadilo, že stárne a že má o pár kilo víc než kdysi, vždyť to je přirozené, ale proč o sebe nepečuje alespoň tak jak ostatní ženské. Vždyť ji ještě není ani 35.
Dokonce už mě i ten sex tak znechutila, že raději usnu u televize a do postele jdu až když spí. A ráno samozřejmě uteču z postele ještě než se vzbudí. A místo toho raději onanuju.
Přitom se ji ještě pořád snažím chválit, jenže ona se upnula na děcka a já jsem jenom ten blbej strejda, co nosí domů prachy. A když něco dělám s děckama, tak kolem nás furt poletuje nebo si je dokonce bere na klín, aby mě náhodou neměly raději než ji.
Takový život stojí za hovno, ale co dělat, vrátit to nejde, jedině se s tím naučit žít.
- Odpovědět
Pošli odkaz