Hraniční porucha osobnosti
Diagnóza hraniční poruchy osobnosti
Hraniční porucha se postupně stala obecně akceptovanou nemocí, oddělitelnou od ostatních poruch osobnosti. Existuje dalekosáhlá jed nota v tom, jaké rysy chování pozorujeme v souvislosti s hraniční poruchou. Kritéria jsou shrnuta v tzv. DSM - III - R.
Obecný vzorec nestability v oblasti nálady, mezilidských vztahů a obrazu sebe samého. Počátek leží v rané dospělosti a porucha se projevuje v nejrůznějších oblastech života. Musí být splněno nejméně pět z následujících kritérií:
1. Vzorec nestabilních, ale intenzivních mezilidských vztahů, který se vyznačuje střídáním obou extrémů, přehnané idealizace a devalvace;
2. impulzivita u nejméně dvou potenciálně sebepoškozujících aktivit, např. utrácení peněz, sexuality, zneužívání omamných látek, krádeží v obchodech, bezohledné jízdy a záchvatů žravosti (kromě sebevraždy nebo sebemrzačení, viz k tomu bod 5.);
3. nestabilita v oblasti emocí, např. výrazné změny nálady od základního pocitu k depresi, podrážděnosti nebo úzkosti, přičemž tyto stavy obvykle trvají několik hodin, nebo v řídkých případech déle než několik dní;
4. nepřiměřená, silná zlost nebo neschopnost ovládat zlost, např. časté záchvaty zlosti, přetrvávající zlost nebo rvačky;
5. opakované vyhrožování sebevraždou, náznaky sebevraždy nebo sebevražedné pokusy nebo jiné sebemrzačící chování;
6. výrazná a trvalá porucha identity, která se projevuje ve formě nejistoty v nejméně dvou z následujících oblastí života: obrazu sebe samého, sexuální orientaci, dlouhodobých cílech nebo přáních ohledně povolání, v druhu přátel nebo partnerů nebo v osobních hodnotových představách;
7. chronický pocit prázdnoty nebo nudy;
8. zoufalá snaha zabránit reálnému nebo imaginárnímu osamění (kromě sebevraždy nebo sebemrzačení, viz k tomu bod 5.).
Zdroj: Heinz - Peter Rohr: Hraniční porucha osobnosti, Nakladatelství Portál
Komentáře
http://www.tigis.cz/PSYCHIAT/SUPL0401/16.htm
Nezřetelné poruchy osobnosti a jejich vyzdvihování na terapeutickou úroveň je byznysem, na němž se skvěle živí komplex psycholgických osobních či rodinných asistentů, spíše západněji od nás, zatím.
Co je podstatnější - nezřetelně hraniční porucha osobnosti je i přes maximální subjektivitu při jejím určení diagnostiky užívanou likvidační nálepkou psychologů-soudních znalců. Je-li tato pseudodiagnóza opatřena znaleckým kulatým razítkem, na jejím základě lze v rámci rozvodu odebrat děti i s penězi k jejich zajištění jednomu z rodičů - prakticky bezvýhradně otci.
rebecaa"centrum.cz
A pak si lidi jako my maji najit normalni vztah.
Nejhorsi na tom ale je kombinace paranoidni poruchy a hranicni poruchy. Ja sam se neuveritelne bojim, ze me kamaradi (kterych mam velmi pomalu, vsehovsudy 5 nebo 6) opusti. Ze se stane nejaka blbost, oni me opusti a ja zustanu sam. Problem je, ze je pak i podezrivam, ze me opustit skutecne chteji. Nastesti me znaji, vedi, jak se mnou jednat a maji me (i presto) radi. I takovi lidi existuji :) A jakkoliv nejsem schopen moc k lidem neco citit, tyhle lidi skutecne miluju.
Preberte si to jak chcete.
Je toho hodně,chci změnit celej život.Nebyla jsem zatim nikde,ale seberu všechnu odvahu a doufám,že natrefim na alespon trochu profesionála.
Do ted jsem žila dvěma životy,do ted jsem všechno zvládala.Na jendu stranu skvělá holka,kamarádka pro všechny,upřímná,v nádherným vztahu.
Na druhé straně promiskuitní děvka,pomáhaly mi sem tam drogy,hodně alkohol.¨
Odjela sem na půl roku pryc z mesta,do zahranici,doufala sem,ze se nejak spravim,ale doslo to daleko.
Vsechno se prozdradilo.Vsichni ted vedi co jsem zac a já se chci konečně přiznat a otevřeně říct,co mě už 5 let dusí uvnitř.
Chci se vyléčit.
prckovaj"seznam.cz
V různých situacích( hlavně žárlivé scény) mi přijde, že nad sebou ztrácí kontrolu a schopnost rozumně uvažovat, já jsem jí za 2 roky nikdy nepodvedl a nijak jsem jí neprovokoval, dokonce jsem kvůli ní ze svého života vytlačil skoro uplně opačné pohlaví, ale ona v těchto situacích stejně věří v to, že jsem jí byl, jsem nebo budu nevěrný, argumentuje tím a histečí dál. Když se s ní o tom snažím bavit nikdy to k ničemu nevede, akorát to vyprovokuje nesmyslnou hádku. Mám jí furt hodně rád a přečtení zdejších článků mě donutilo přemýšlet, jestli bych jí neměl nějak opatrně doporučit psychologa.Byl bych moc rád za reakce od lidí kteří v tomto chodí trochu lépe nebo já. Myslíte že by to mohla být třeba Hraniční nemoc? Myslíte že by jsme měli vyhledat psychologa?
Děkuju moc za odpovědí, Petr A.
Moje rada, dobrým psychologem nic nezkažíš, obyejně jsou rádi, když chodí partneři společně pokud mají takový problém. Potřebují to slyšet z obou stran.
stává se mi, že občas někomu vědomě ublížím a pak cítím, že bych to měla možná napravit, ale už to neudělám a raději to nějak překousnu. Pak mám pocit, že jsem tím uškodila i sama sobě, ale nechci to nějak už řešit. Co byste mi doporučili? Díky moc za cenné rady!
stává se mi,...jsi naprosto normální.lidi si pořád mezi sebou ubližují ale ty si jedna vyjímka tz o tom přemýšliš a vadí ti toto,ale stačí se omluvit říct promiň tohle jsem tada přepískla.uvnitř tě to žere protože máš výčitky svědomí.
léčil jsem se s touto poruchou cca 7 let a úspěšně. Dnes v podstatě nemám žádné příznaky a jsem spokojený sám se sebou i s okolím. Bral jsem téměř výhradně antidepresiva a fungovaly vcelku dobře. Nyní neberu vůbec nic. Chce to čas a trpělivost, víc relaxovat. Také není na škodu chodit na nějakou jógu, atd.
potřebovala bych od vás trošku pomoct.. Přítel trpí tímto "onemocněním" a potřebovala bych poradit jak s ním jednat. Jelikož jsem si všimla,že tu píše 99% lidí,kteří touto poruchou osobnosti trpí, tak sami asi nejlépe víte, co na vás zabírá a co ne. Snažím se mu ve všem vyhovět,ale pokud ho chytnou tyto výkyvy nálad a přemýšlení o tom,proč je všechno tak jak je a není to lepší (jiné),tak s ním nic neudělám. Cokoliv řeknu,tak to bere jako útok. Strašně špatně vydýchává spolupracovníky v práci,takže když přijde domů,tak stačí jakákoliv hloupost (jako málo mléka v kávě) a už je oheň na střeše. K nějakému odborníkovi ho bohužel nedostanu,protože k jednomu chodil a ten ho nějakým způsobem "zklamal",takže ztratil veškerou důvěru v jakoukoliv pomoc. Já tohle strašně špatně vydýchávám,protože mám po smrti nejlepšího kamaráda problémy s nervama a zvládáním konfliktů. Takže jakýkoliv zbytečný konflikt mě dostane na naprosté dno. Nechci ho v tom nechat z mnoha důvodů.. včera jsem mu řekla,že s ním budu a buď se to nějakým způsobem zlepší,nebo mě to prostě zabije. Nic víc, nic míň. Tak jsem vás všechny chtěla poprosit o radu jaké jednání v těchto "afektech" na vás zabírá. Co dělat,nebo naopak nedělat zkrátka... Moc díky...a všem přeji, ať se brzy dáte dohromady a vedete normální a pohodový život....
potřebovala...V prvním případě by ses ho měla snažit dokopat nejlépe k psychiatrovi a nebo mu navrhni spoolečnou párovou psychoterapii. Pokud možno tam jdi nejdřívě sama, řekni terapeutovi co a jak a potom tam jdi s ním. Terapeut by měl vypozorovat co a jak a popřípadě poradit nebo pracovat tak, aby ho nakonec přesvědčil aby se šel léčit. Přeji hodně zdaru...
Chodím k psychiatrovi a beru jak antidepresiva tak neuroleptika, uvažuji o nějaké terapii, nevíte v Praze o nějaké?
mám BAP II společně s příznaky HPO a dalších poruch. Chodím na psychoanalytickou psychoterapii, která mi velice pomohla a velice rychle ukázala mechanismy mého fungování ve vztazích a důvody tohoto fungování. Doporučuji. Dříve jsem dělala rogersovskou psychoterapii, která je sice příjemná, ale na tyto problémy příliš nezabírá. Hodně štěstí.
Už se nějakou dobu zabývám studiem hraniční poruchy osobnosti, a to z více stran,a mimo jiné nesouhlasím s tím,že se nedá léčit-mám k tomu své důvody. Pokud byste někdo měl zájem a potřeboval radu,tak mi můžete napsat na muj majl:sarkandera(at)seznam.cz
Ahoj.
Že by byl někdy tak úzce zaměřený?
Tak snad ani HPO není sama osobě, vždy v souvislosti s dalšími projevy. Já bych nevolila oborníka na HPO (pokud něco takového vůbec existuje), ale prostě dobrého terapeuta. Ten pomůže víc než odborník jednostranně zaměřený s klapkami na očích.
Co to je za terapeuta? Na co má výcvik? To by se líbilo každému, mít jen bezproblémové klienty, ale to tam nemusejí pak sedět, takoví terapeuti, co se bojí HPO.
Pokud by to nekoho z HPO pozitivnich ;) zajimalo, ma ataka se projevuji naprostou ztratou nalady a sebeduvery, kdy pritelkyni hystericky brecim v kline, ze nechapu, jak se mnou muze vydrzet, kdyz jsem tak prisernej atd. Obvykle to trva hodku dve, pak vetsinou prijde skokove zlepseni.
akceptovanou nemocí?????¨
Mně řekli, že to není nemoc, porucha osobnosti není nemoc, není to psychóza. ...Alespoň dle Primářky oddělení Mudr.Věry Filkukové z psychiatrické léčebny Brno-Černovice.
- Odpovědět
Pošli odkaz